Sovák podruhé. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně.

Už v první knižce vzpomínek s názvem Dík za váš smích aneb Já a moje trosky jsem sázeli na legraci a doufali v čtenářskou přízeň. Skutečnost však předčila naše očekávání. Zaskočil nás ohromný úspěch, byli jsme oba zavaleni horou náramných dopisů, knížka pohotově vyšla v dotisku a přinesla - jak také od čtenářů víme - moře radosti, smíchu, pohody, tedy toho všeho, oč jsme stáli, co jsme se vytkli za cíl. Troufale jsme si sedli k pokračování vzpomínek, k němuž nás čtenářská obec naléhavě vyzývala. S úkolem, že nastavenou laťku legrace znovu zdoláme. Už při psaní příběhů z jednoho barvitého hereckého života jsme se velice smáli. Ono na tom něco je: lidi by se neměli brát tak vážně!