Jak to šlo

V červenci 1992 odstoupil Václav Havel ze své funkce prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. Měl jsem tu čest být osmnáct měsíců jedním z jeho poradců. Odešli jsme všichni z Hradu spolu s hlavou státu. Od té doby jsem se zase mohl plně věnovat novinaření, napsal jsem na dvě stě komentářů pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa, pro Radiofórum pražského Radiožurnálu a pro Lidové noviny. Zejména posluchači obou rozhlasových stanic mi často psali, že by si rádi přečetli, co jim na rádiových vlnách uniklo. To by ovšem nebyl dostatečný důvod k jejich knižnímu zpracování. Ale prolistování rukopisů ukázalo, že tyto komentáře k dosti dramatickým událostem let 1992-93 (počínajících právě Havlovou abdikací a vrcholících rozdělením státu) podávají celistvější obraz, než se mohlo zdát ve chvíli, kdy byly psány. Zároveň leckdy upomínají na problémy a otázky, které se nám stále vracejí a vyžadují vždy znovu naši pozornost. Je na čtenáři, aby posoudil, zda tomu tak je.

Při redakci pro tento svazek jsem v původním textu nic neměnil, a to i tam, kde jsem se (jak se ukázalo) mýlil, leccos nedomyslel nebo přehnal. Vynechal jsem ty části, které se opakovaly. Z důvodů stylistických jsem pamatoval na to, že psané slovo, na rozdíl od mluveného, někdy vyžaduje větší úspornost. I v těchto případech, nepříliš četných, šlo o ryze kosmetický zásah do původního textu.

P.T.

V Praze v listopadu 1993